Dáváte penězům velký význam? Nedokážete si představit, že byste se bez nich obešli? Jste věční materialisti? Utrácíte a nevíte, jak úspěšně spořit? Možná je tento článek přesně pro vás.

První políbení penězi

O ekonomiku, finance anebo účetnictví jsem se nikdy nezajímala, ale faktem je, že když jsem si založila účet u jedné nejmenované banky, cítila jsem se najednou významně. Finanční poradkyně se ke mně chovala mile a důstojně. Z očí jí vyloženě sršelo přísloví ,,Náš zákazník, náš pan.“ Okamžitě jsem dostála dojmu, že moje finance budou ve správných rukách. Kreditní karta, kterou jsem dostala, navíc již od první chvílce slibovala, že bude mou nejlepší přítelkyní, která mi ulehčí život a vše potřebné vyřídí za mě. Zdálo se to vše tak snadné. Ano, snadné to bylo.

Bankovní možnosti

V bance mě důkladně seznámili s možnostmi účtu a zákaznickými právy, kterým jsem podléhala. Platební karta se zdála jako klíč ke všemu. Z dalších služeb, které mi byly nabídnuty, jsem využila tzv. internet banking, díky kterému jsem své peníze mohla kdykoliv přes mobil zkontrolovat. Dále mi také bylo nabízeno stavební spoření, které jsem odmítla. Nevyužila bych ho. A následně jsem také dostala tipy na řadu speciálních pojištění, bez kterých se pochopitelně podle jejich slov nemůžu obejít.

Takové základní pojištění je zdravotní. V dnešní době poměrně důležitá věc, ale já už jedno mám, proč bych si zakládala nové? Bylo mi řečeno, že onemocnět můžu kdykoliv. Cukrovka. Lupenka. Klíšťová encefalitida. To všechno na nás sice všude číhá. Byla jsem ale poměrně zaujatá jejich přemlouvacími schopnosti. Bankovní poradci asi četli Sokratovo Umění rétoriky.

Platby kreditní kartou

Přišlo mi, že největší výhodou není jen vedení účtu zdarma, ale pochopitelně neomezené platby kreditní kartou. Bylo to tak strašně jednoduché, že jsem peníze přestala vybírat z bankomatů. Vše za mě zaplatila moje kouzelná kartička. Bohužel, internetové bankovnictví nebylo dost rychlé na moje spontánní nákupy, takže se peníze odečítaly pomalu. Vzhledem k tomu, že jsem neměla okamžitý přehled o finančních ztrátách a zůstatcích, mi po čase přišlo zbytečné peníze vůbec kontrolovat.

Vše mi přišlo snadné, vše jsem si mohla dovolit. Všechno jsem mohla okamžitě zaplatit. Problém byl v jediné věci. Neměla jsem stálý příjem, takže mými malichernostmi peníze okamžitě mizely. Můj problém. Nedokázala jsem udržet svůj materialismus na uzdě, zacházet s penězi a ovládat svůj šopaholismus. Bála jsem se zůstatku na účtu natolik, že jsem se radši na účet ani nedívala…

Kde mám peníze?

Jednoho dne jsem měla na účtu již pouhých 200 korun. Ten den jsem nic nekupovala. Kartou už jsem přestala manipulovat a měla hmotné peníze do zásoby. Za pár dní mi ale přišel dopis od banky. Stálo v něm, že jsem v mínusu a je třeba doplatit 50 korun. Nechápala jsem to. Byly tam přece ještě dvě stovky, nehýbala jsem s nimi. Každopádně jsem na účtu byla opravdu v mínusu.

Za pár dní jsem se dostavila do banky, abych dluh vůči ní splatila a také se poptala, jak se to mohlo stát. Finanční poradkyně už nebyla milá. Skoro se tvářila, jako bych byla její zaměstnanec. Bylo mi stroze řečeno, že pokud se na účtu dostanu pod nižší částku než 500 Kč, peníze mi budou automaticky odečteny do debitu ku příležitosti toho, kdybych ho snad někdy potřebovala. S něčím takovým mě opravdu neseznámili. Tedy podle nich ano, údajně mě s tím seznámili, měla jsem si to zjistit anebo se rovnou zeptat. Ale copak mě něco takového mohlo napadnout? Ještě ten den jsem účet zrušila.

Jaké z toho plyne ponaučení?

Naučte se zacházet s penězi a nezakládejte si bankovní účet, pokud nemáte stálý příjem. Raději si peníze vybírejte a neplaťte vše kreditní kartou. Pokud se vám cokoliv s financemi a bankovnictvím zdá příliš růžové, bude to mít určitě háček. O bance, které se rozhodnete svěřit své peníze, si zjistěte vše. Jak zacházet s penězi nás nikdo nenaučí, a tak se to musíme naučit sami.